Najdete nás na       

SPOR o vítěze

IMG 8392Je neděle, den po závodě v Liberci a já ráno vstávala s tím, že hned jak uložím Emičku, sednu nad výsledkovou listinu ať můžeme co nejdříve zveřejnit výsledky libereckého závodu.

Už v pátek jsme vtipkovali, jestli v Liberci opět, jako každý rok, budeme řešit nějaké trable. Ale nakonec jsme došli k závěru, že po loňských diskvalifikacích se lidi už dost poučili. Letošní Liberec pro nás byl jiný. Bylo to takové jedno veliké poprvé, i když jsme zde běželi již po páté. Já, poprvé v roli mámy jsem nevěděla, kdy Ema zavelí a bude chtít pozornost, z 10 celkem 7 dobrovolníků nepřišlo a my doslova vařili z vody. Věřím na to, že věci dopadnou vždy tak, jak mají. A veliké díky patří Růžovkám, že nám členové pomohli na trati jako dobrovolníci nebo na registraci.

Až s příchodem Emy se mi začaly otevírat oči jiným směrem, kdo ví, třeba hormonální opojení. Ale čím dál víc si začínám uvědomovat, že dnešní sport už z 90% není o radosti.

Vždycky jsem byla hrdá na to, že na jaře v Praze startujeme sezonu, kde se potkávají přátelé a známí, které 360tka spojuje. Většinu závodníků známe jmény a tajně se vsázíme, jestli Jirka Študla konečně urve už tu bednu nebo padne zase 4. místo. Po letech za námi závodníci jezdí i do Chrudimi a nemalý počet je zde i ubytovaný a berou to jako víkendovou akci, kde si odnáší nejen ty sportovní zážitky (máme tu super bar Široká a samozřejmě krásné okolí). Největší dík pro mě je, že část peněz (vše, co je nad náklady a podíl z každého startovného) putuje pro Terezku. Jako organizátoři to všichni děláme jen z dobré vůle a nemáme za to ani ten sprcháč od Weledy. Ale nebrali bychom zpět ani minutu času věnovanou závodu.

 

Na začátku éry Spartan race jsem se radovala, kolik lidí tenhle typ závodu zvednul ze židle. Dneska často kroutím hlavou nad tím, jak to dnešní společnost dokáže ovlivnit a vytváří z lidí traťové rivaly a to i mimo závod. Sáhněte si všichni do duše, kteří jste běželi kdysi svůj první překážkový závod nebo třeba 360tku. Byl 100%? Změnili byste něco? Většina z nás by se pousmála. Odpusťte, ale já začínám mít pocit, že je to taková polívčička honění ega pro mnoho lidí.

 

SPOR

Bohužel, ani letos nás to v Liberci neminulo.

Za umístěními si za celý tým a všechny dobrovolníky na trati stojíme. Jako ředitelka závodu, jsem obešla všechny stanoviště a vyslechla názory závodníků, kteří byli ve hře - na stanovištích. Cesta domů, která trvá 4 hodiny a nesla se snad jen v duchu vyhlašování. Znáte vůbec veškeré podoronosti co se děli na trati nebo všichni jen soudíte?

 

Snad vítězka dovolí, ale večer nám od ni přišla krásná zpráva, která mě bohužel zabolela. o to víc jsem byla ráda, že na bedně stála právě ona. Holka, které nikdy neběžela překážkový závod a šla si to poprvé se svým klukem zkusit.

Dobrý den, nevím, s kým přesně si tady píšu a od konce závodů přemýšlím, jestli napsat nebo to nechat být.. Ale píšu...

Byl to pro nás s přítelem první závod tohoto typu, jinak jsme vždycky běhali po rovině, bez cvičení, bez překážek, bez počítání.. Nevěděli jsme, do čeho jdeme a i tak jsme se moc těšili.. Trošku me vydesil povrch a počasí, ale jinak jsem byla z celého závodů úplně nadšená a přes těžký terén běžela s úsměvem na rtech.. Na konci jsem příteli řekla, do Prahy musíme znovu, bylo to boží... To, co předvedl celý růžový tým po dobehu a pro vyhlášení jsem v životě nezažila a doufám, že už nikdy nezaziju.. Jasně, možná nebyl vždycky zadek dole u zabaku a u dřepů, ale u všeho byli pořadatelé.. Nikdy mě nikdo neřekl na miste, že jsem něčeho udělala málo a mám si to dodělat. Na stanovišti kliku jsem byla vždycky s 3.klukem v pořadí sama a hlásila každý pátý klik! U humusaku u mě vždycky  stal ten hlavní pořadatel, panáky počítala paní po jednom a u dřepů a vánočka tekl vždycky pan dobrá práce. Nejsem si vědoma žádné chyby naschvál, rozdíly mezi mnou, Bárou a 3., 4.slecnou byly obrovské...naprosto nechápu vykrikovani celého růžového týmu, kt byl s máma jen na části prvního stanoviště a pak jsme se celý závod nepotkali.. Byla to pro nás první 360 ka.. Bára řekla, že pro ni poslední.. Mně ti naprosto skazilo celý dojem ze závodu... Možná by stálo za to, kdyby si lidi místo pomlouvání a všímají si ostatních, všímali sami sebe a trénovali, aby mohli příště vyhrát oni a nemuseli by řešit, že je ostatní porazili určitě kvůli podvodu... Děkuji, pokud jste dočetli až sem.

 

Reakce slečny na 2. místě

Ahoj, doběhla jsem 2. a mám ze závodu velmi smíšené pocity. Po závodě si prý údajně někdo stěžoval, že 1. a 2. žena někde podváděla. To mě docela rozhodilo, protože si na poctivosti dost zakládám a dost mě to mrzí, že to někdo takto vidí a hlavně proč. Zpětně pořád probírám v hlavě závod, co jsem mohla udělat špatně. Na všech stanovištích jsem nahlas počítala a pokud kontrola něco vyžadovala, vždy jsem tak učinila a udělala jsem i cviky navíc. Poté jsem se i zeptala, zda je to ok a zda můžu běžet dál. Pokud bych svědomí čisté neměla, nemohla bych ani do cíle doběhnout. Pokud měl někdo pocit jiný nebo jsem přeci jen někde chybu udělala, nikdy bych nic takového neudělala úmyslně nebo vědomě. Nerada bych, aby moje jméno bylo s něčím takovým spojováno. Čekala jsem, jak rozhodnete a diskvalifikaci bych vzala tak, že jsem zřejmě nekde chybu neúmyslně udělala nebo blbě pochopila počet cviků mě jedině napadá, ale to bych zase očekávala, že mě na ní upozorní kontrola vždy okamžitě a vrátili by mě. Na stanovišti jsem většinou byla sama, takže mě kontrola měla na hlídání jen pro sebe. Nevím, co tedy někdo vidí za moje podvádění, ale každopádně se mě to velice dotýká a mrzí a kazí mi to dojem ze závodu. B.

 

MYSLÍM, ŽE TYHLE DVĚ HOLKY TAM ROZHODNĚ MELY OBĚ STÁT A TA MEDAILE JIM PATŘÍ. A MIMOCHODEM, ZEPTAL SE JICH NĚKDO, PROČ NA VÁNOČCE DĚLALY V KAŽDÉM KOLE 40 OPAKOVÁNÍ MÍSTO 20?! TO UŽ NIKDO NEVIDĚL.